Šortky a výlevky

Proč teď, proč ne jindy?

Aktuální situace zaviněná šířením koronavirové infekce odhaluje slabiny moderní společnosti, na které už delší dobu poukazuje řada významných lidí napříč profesním a odbornostním spektrem. Jednou z těchto slabin je i nedostatečná informovanost veřejnosti. Kdy jindy tedy začít psát blog než v době, ve které každá ověřená informace nebo dobrý nápad může přinést efekt, vedoucí ke zlepšení situace, ke kritickému pohledu na některé skutečnosti a v neposlední řadě k úvahám o zavádění systematických opatření do budoucnosti. Protože právě na tato opatření se teď, kvůli neexistenci globálních řídících mechanismů, poněkud zapomíná.

Je samozřejmě odvážné tvrdit, že jako jednotlivci s problémem takového měřítka něco zmůžeme, jenže já si prostě myslím, že to možné je. Dokonce si myslím, že jednotlivci mají v tuto chvíli největší sílu něco změnit. A nemusí to být jen veřejně známé osobnosti. Mohou to být sousedé, kteří donesou nákup staršímu spoluobčanovi. Mohou to být sousedé, kteří šijí roušky pro své okolí. Mohou to být lékařští pracovníci a záchranáři. Policisté, hasiči, vojáci. A v předních liniích stojí samozřejmě také prodavačky a prodavači v obchodech, úředníci, zkrátka všichni, kdo se všem ostatním snaží v tyto dny pomáhat. Nezbývá, než často a nahlas děkovat. Aby tito lidé věděli, že si jejich činností nesmírně vážíme.

Nesmíme zapomínat ani na další profese, každý jednotlivec může do společnosti v tuto chvíli něco přinést. „Ajťáci“ se snaží vymýšlet jednodušší kooperaci online, vymýšlejí snadno tisknutelné respirační masky pro 3D tiskárny. Hudebníci, divadelníci, obecně umělci se přeorientovávají na streaming a podcasting. Skladníci mají práce jako před Vánoci, dopravci se snaží suplovat naše nohy a vytrvale vozí nákupy, které bychom si jinak klidně vyzvedli sami. I těmto lidem patří naše díky.

Mohl bych dlouze pokračovat v tom, jak každý z nás může přinést společnosti alespoň malý kousek něčeho pozitivního. Co tedy mohu nabídnout já osobně? Kromě činností, vázajících se k mé práci a „našim“ lidem, k zajištění jejich potřeb, mohu nabídnout právě tuto formu sdílení obsahu a názorů. Mám dobré, a především podložené zdroje informací díky tomu, mezi jakými lidmi se pohybuji. Proto věřím, že příspěvky tohoto blogu mohou skutečně šířit pozitivní vlnu z mého okolí, dobré zprávy, kritické myšlenky, konkrétní návrhy řešení a pomoci, že mohou být zkrátka pro čtenáře zajímavé. A co pak? Až tohle téma skončí a my se budeme snažit dohnat, co jsme zameškali? Kromě jakéhosi mementa událostí této doby, jenž může dobře posloužit i jako deník pro vnoučata, možná budu v publikování příspěvků dále pokračovat. Najdu nová témata, nové myšlenky, novou motivaci.

Ale to už bude jiný příběh.